Solotvino je zajímavým místem (TZ č. 121) díky možnosti koupání v solných jezerech, která vznikla zaplavením propadlišť solných dolů, a možnosti prohlídky solného dolu.
Přicestovat lze snadno autobusem nebo vlakem. Autobusová zastávka je u malé křižovatky na hlavní silnici (jedná se o hlavní zakarpatskou silnici Užhorod - Jasiňa)vedoucí přes Solotvino. V místě autobusové zastávky je několik obchodů s potravinami. Jezera jsou od křižovatky vzdálena asi 500 m. Křižovatka je propojena asi 100 m dlouhou kolmou cestou s železniční zastávkou. V Solotvinu jsou tři železniční zastávky, výstup k jezerům je na zastávce - viz foto (první zastávka v Solotvinu ve směru od Užhorodu), označené na nástupišti „Солотвино - Лікаpня“. Solotvino je v současnosti (následkem ničivých povodní v letech 1998 a 2002) konečnou železniční zastávkou ze směru od Užhorodu. (Ze Zakarpatské oblasti lze železnicí dále cestovat, ve směru do Ivano-Frankovské oblasti, až z města Rachiv.)
Levné ubytování nabízí skoro každý dům v obci (příslušné cedule na domech) - ubytování není nikdy problém, i u zastávek postávají domorodci s cedulemi nabízejícími ubytování. Ubytovat se lze i v rekreačních chatkách okolo jezer. Na okraji Solotvina je solné sanatorium z dob CCCP.
Koupání v solných jezerech nabízí stejné zážitky jako Mrtvé moře - vysoká hustota vody umožňuje volně ležet na hladině. U jezer je mnoho možností občerstvení. Večer lze navštívit několik restaurací a diskoték. Večery jsou díky všudypřítomné hudbě (často živá produkce) veselé a plné melodických azbukových a globálních diskohitů. Otestovat lze i různé pouťové atrakce.
Velkou nadregionální zajímavostí je i možnost prohlídky solného dolu. Večerní exkurze probíhají „na černo“, ale mají podobu obvyklé organizované prohlídky. Průvodci - zaměstnanci dolu svezou nashromážděné skupinky lidí nákladním výtahem do hloubky 360 m pod povrch země a se srozumitelným výkladem je provází po důlních chodbách. Děje se tak údajně s tichým vědomím ředitelství - kompenzace nízkých platů. Návštěvníci před vstupem obdrží bezpečnostní helmy. Podzemní exkurze trvá asi 40 min. a je za pohodový peníz. K vidění je i zajímavá důlní technika. Jako suvenýr si můžete odnést krystaly soli.
Důlní areál je volně přístupny. Od výše uvedené křižovatky je vzdálen asi 500 m. Domorodci cestu rádi poradí - stačí se zeptat „kak v šáchtu“. Budova, ve které lze večer po 20. hodině domluvit exkurzi - viz foto. V současnosti - od léta ´09 - prohlídky solného dolu neprobíhají, důvodem je jejich zákaz vedením těžební společnosti, v areálu se uskutečnili rozsáhlé demoliční práce.
V Solotvinu je muzeum těžby soli. Nalézá se v domě nad jezery, mimo uliční zástavbu. Cesta k muzeu začíná naproti turbáze „Елдорадо“ (Eldorádo), cestou mezi turbázami „Глория“ (Glória) a „Легенда Карпат“ (Legenda Karpat). Muzeum je vzdáleno asi 400 m od jezer. Na cestě je potřeba vždy odbočovat směrem vzhůru. Po chvilce je vidět nad stromy část červené střechy muzea. Muzeum je pěkně uspořádané a k vidění je spousta exponátů. V Solotvinu probíhá těžba soli už od 2. stol. př. n. l. Některé exponáty jsou věnovány československé přítomnosti. Ve sbírce je i meteorit, na něž si bylo ještě v létě ´08 možno sáhnout ;-) Muzeum je v létě otevřeno každý den od 18:00 kyjevského času. Exkurzi v muzeu lze sjednat i v prodejním stánku se solnými krystaly u turbázy „Елдорадо“ (Eldorádo). V 18:00 jsou skupinky turistů odvedeny od stánku do muzea a předány průvodci (vstupné včetně odvodu do muzea je za 10 hřiven).
V části obce za muzeem těžby soli lze vidět několik obytných domů postavených v období I. čs. republiky - viz foto. Nedaleko od nich jsou obchody, směnárna a bankomat. A židovský hřbitov.
V Solotvinu byl v r. 2007 otevřen silniční a pěší hraniční přechod do Rumunska - možnost prohlídky příhraničního rumunského města Sighetu Marmatiei ». Domorodci cestu k hraničnímu přechodu rádi poradí.
Solotvinské jezero údajně v únoru ´08 zmizelo - aktuální informace zde
okolí křižovatky u autobusové zastávky
okolí křižovatky u autobusové zastávky
bývalá železniční budova u zastávky s výstupem k jezerům
v současnosti je budova oplocena, růžově natřena a bez nápisu „Солотвино“,
slouží jako obchod s venkovním posezením
kostel postavený českým přičiněním v letech 1930 - 31
stopa po československé přítomnosti
rekreační chatky u jezera
pohled na pláž u solného jezera - v pozadí důlní areál
solné jezero s ostrovem
výhled z venkovní restaurace
muzeum těžby soli
uvnitř muzea těžby soli - krystaly soli
meteorit v muzeu těžby soli
důlní areál
vstup do areálu - v nejvyšší budově bylo možno domluvit exkurzi do dolu
budova byla v r. 2008 zbourána
důlní areál v průběhu demoličních prací
v solném dole 360 m pod povrchem země
v solném dole 360 m pod povrchem země
těžební stroj
těžební stroj
důlní technika
kráter po propadu země v únoru ´08
kráter po propadu
kráter po propadu země v důlním areálu
vodárenská věž z r. 1911 - z doby vlády císaře Františka Josefa I.
obytný dům z období I. čs. republiky
obytné domy z období I. čs. republiky
minikostel v části obce u hraničního přechodu
židovský hřbitov
budova železničního nádraží
